Sociální úzkost je běžným problémem. Mnozí z nás si myslí, že když nebudou tvrdě pracovat na skrývání svých nedostatků, budou za ně odsuzováni nebo odmítáni. Možná si připadáte nudní či nezajímaví nebo se bojíte, že pokaždé řeknete něco špatně. Třeba se bojíte kritiky za svůj oděv nebo za to, co jste v životě dokázali (nebo nedokázali).
Ale pokud trpíte sociální úzkostí, jak se cítíte před společenskou akcí - ať už se jedná o setkání v baru, pracovní večírek nebo rodinnou sešlost – není to dobrý ukazatel, jak to dopadne. Pokud se těmto negativním pocitům poddáte a nikdy nevstoupíte do společenských situací, přijdete o důležitá spojení a ochudíte svůj život.
Když plaché nebo úzkostné osobě poradíme „jdi tam a buď sama sebou“, málokdy to zafunguje. Když trpíte úzkostí, být sebou je skutečný problém! Existují způsoby, jak zvládat sociální úzkost a začít si společenské situace víc užívat. Místo abyste se sociální úzkostí bojovali konzumací alkoholu, zkuste některé z těchto typů.
Nečekej, až se budeš cítit dobře
Běžnou chybou je nedělat nic společenského, dokud nezačnete cítit, že to chcete. Možná doufáte, že vaše mysl přepne a začne vás podporovat, ale obvykle to funguje naopak a mysl nabízí argumenty, proč byste se akce neměli zúčastnit. Zkuste provést „opačnou akci“: když vám úzkost radí „nedělej to“, zkuste provést opak. Nakonec si na to zvyknete.
‘Různé otázky „co když“ vypadají velmi věrohodně. Ty vás nabádají se uzavřít a schovat. Ale jsou to obavy z něčeho, co se nikdy nestalo a nejspíš ani nikdy nestane.
- Dr. Jessamy Hibberd
Vyhněte se otázkám „co když“
Když pociťujete úzkost, je snadné očekávat, že se stane to nejhorší. Co když ze sebe udělám blázna? Co když si se mnou nebude chtít nikdo povídat? Co když to nezvládnu? Různé otázky „co když“ vypadají velmi věrohodně. Ty vás nabádají se uzavřít a schovat. Ale jsou to obavy z něčeho, co se nikdy nestalo a nejspíš ani nikdy nestane. Když s vámi začne cloumat úzkost, dejte si přestávku, udělejte krok zpět a zopakujte si: „Myšlenky nejsou fakta.“
Ujistěte se, že si také přesně pamatujete, jak se věci mají. Možná jste se báli, že zažijete něco hrozného a nikdo se s vámi nebude bavit, ale i když jste tam poprvé šli plní obav, nakonec se vám tam líbilo. Pokuste si to uložit do paměti a vracejte se k tomu.
Soustřeďte se na „současnost“
Je běžné používat „bezpečné chování“ ke snížení úzkosti, např. sledovat telefon, objednat si další nápoj, připravit si otázky nebo si nanečisto předem nacvičovat, co můžete říct. Potíž je v tom, že toto vám může dodat právě ten dojem, který budit nechcete – můžete vypadat odměřeně nebo lhostejně, anebo se můžete rychle opít, z čehož vznikne více problémů.
Zkuste se stát součástí svého okolí. Soustřeďte se na to, kde jste a to, co se děje, vnímejte jako rozptýlení a odpočinek od úzkosti. Vynechte bezpečné chování, zkuste obavy vypustit z hlavy a soustřeďte se na to, co vám lidé říkají. Skutečně poslouchejte, co vám lidé řeknou, protože tím vzniká prostor pro zvědavost, opravdové otázky i pro to, abyste byli sami sebou. To znamená, že budete působit více společensky a celou akci si mnohem více užijete.
Uvědomte si, že nikdo vás nebude zkoumat tak důkladně, jako to děláte vy
Když trpíte sociální úzkostí, snadno si pomyslíte, že každý upíná pozornost na váš život. Ale ve skutečnosti se většina lidí víc zajímá o sebe, jsou zaujati svými vlastními životy, svými vlastními nejistotami a obavami.
Kontrola, kterou se sami podrobujeme, se zcela liší od kontroly, které věnujeme ostatním. Zamyslete se nad situací, kdy si s kamarádem prohlížíte fotky – všechno prolétne, ale jakmile se objeví fotky, kde je on sám, věnuje se takovým snímkům mnohem déle.
Představte si, že by vás někdo sledoval a říkal u toho vše, co sociální úzkost podsouvá vám. Šokovalo by vás to a zraňovalo, ale toto vše si děláte každý den.
- Dr. Jessamy Hibberd
Sociální úzkost vnímejte jako problém, který vás trápí
Sociální úzkost jde často v ruku v ruce se sebekritikou, sebepodceňováním nebo obavou, že vás ostatní lidé odsuzují. Představte si, že by vás někdo sledoval a říkal u toho vše, co sociální úzkost podsouvá vám. Šokovalo by vás to a zraňovalo, ale toto vše si děláte každý den. Zkuste k sobě samotnému být laskavější a položte si otázku, co byste ve stejné situaci řekli svému příteli.
Pochopte, že je lidské si nevěřit a mít nedostatek sebevědomí
Nejistota roste, když si představujete, že všichni ostatní vědí, co dělají, a vy jste jedinou osobou, které jsou společenské situace nepříjemné. Dokonce i lidé, kteří vám připadají sebevědomí, se někdy cítí nejistě. Možná jen umí dělat dojem, že jsou sebevědomí – jako labuť, která zdánlivě bez námahy pluje po vodě, ale pod vodou neustále usilovně pádluje. Ve skutečnosti o sobě všichni občas pochybujeme a prožíváme podobné obavy, nejistotu a strach. Je to lidské; nikdo není dokonalý a to je v pořádku.
